Kopřiva
Latinsky: Urtica dioica L., Urtica urens L.
Vytrvalá bylina rozšířená po celé Evropě na místech bohatých dusíkem, zejména rumištích, v příkopech a křovinách.
DROGA
Usušený kopřivový list - tmavě zelené listy někdy s patrnými žahavými chloupky. Po usušení nevyvolává pálení a svědění. Téměř nevoní a chutná slabě hořce. Kopřivová nať je typická tmavě zelenou barvou líce listů. Je poměrně těžko zaměnitelná. Užívaný je také kořen a semeno.
ČAJ
Nálev má žlutozelenou barvu, slabě voní a má mírně hořkou, ale ne nepříjemnou chuť.
POUŽITÍ
Kopřiva má díky velkému obsahu minerálních látek a stopových prvků celkově tonizující účinky, působí také močopudně a zvyšuje vylučování kyseliny močové. Pití kopřivového čaje také zlepšuje kvalitu vlasů, účinné jsou i koupele vlasů v kopřivovém odvaru.
MOŽNÁ RIZIKA UŽÍVÁNÍ
Ač je kopřiva celkem bezpečnou rostlinou, neměla by se užívat při otocích. Po měsíčním užívání je lépe udělat týdenní přestávku.
Více informací o bylinkách, jejich vlastnostech, účincích a použití se dozvíte v knihách pana Valdemara Grešíka.
Kniha LÉČIVÉ ROSTLINY část 1. Čechy a Morava
Kniha LÉČIVÉ ROSTLINY část 2. Evropa