Statná vytrvalá bylina rostoucí v horských oblastech většiny Evropy. Naprostá většina drogy pochází z pěstovaných kultur, jelikož druhy jsou vzácné a chráněné.  Kořen se může sklízet až ve čtvrtém roce vegetace. Poptávka po droze je velká zejména v likérnictví.

DROGA
Usušený nefermentovaný kořen s oddenkem, bez postranních kořínků a zbytků nadzemních částí. Oddenek a kořen mají žlutavou až světlehnědou barvu, nikoli červenohnědou, která svědčí o fermentaci kořene. (Ta se provádí proto, že droga silněji voní, což je výhodné v likérnictví; klesá tím ale obsah cenné hořčiny gentiopikrinu.) Jsou tvrdé, na lomu drsné, nikoli však vláknité. Ve vodě droga bobtná, je tuhá a ohebná. Chuť má zprvu velmi krátce sladkou, později však dlouhotrvající silně hořkou.

ČAJ
Nálev má žlutohnědou barvu, příjemnou vůni, známou z bylinných likérů, a velmi intenzivní hořkou chuť.

POUŽITÍ
Hořec podporuje normální trávení, ozvěžuje tělo, má relaxační účinek.

MOŽNÁ RIZIKA UŽÍVÁNÍ
Hořec ve vysokých dávkách dráždí sliznice trávicího traktu, vyvolává nevolnost, zvracení a bolesti hlavy. Užíván opravdu po kapkách je však velmi prospěšný.

Více informací o bylinkách, jejich vlastnostech, účincích a použití se dozvíte v knihách pana Valdemara Grešíka.
Kniha LÉČIVÉ ROSTLINY část 1. Čechy a Morava
Kniha LÉČIVÉ ROSTLINY část 2. Evropa