Hořec
Matečná rostlina: Hořec žlutý (Gentiana lutea L.), Hořec tečkovaný (Gentiana punctata L.), Hořec nachový (Gentiana purpurea L.)
Čeleď: Hořcovité (Gentianaceae)

Statná vytrvalá bylina rostoucí v horských oblastech většiny Evropy. Naprostá většina drogy pochází z pěstovaných kultur, jelikož druhy jsou vzácné a chráněné. Kořen se může sklízet až ve čtvrtém roce vegetace. Poptávka po droze je velká zejména v likérnictví.
DROGA
Usušený nefermentovaný kořen s oddenkem, bez postranních kořínků a zbytků nadzemních částí. Oddenek a kořen mají žlutavou až světlehnědou barvu, nikoli červenohnědou, která svědčí o fermentaci kořene. (Ta se provádí proto, že droga silněji voní, což je výhodné v likérnictví; klesá tím ale obsah cenné hořčiny gentiopikrinu.) Jsou tvrdé, na lomu drsné, nikoli však vláknité. Ve vodě droga bobtná, je tuhá a ohebná. Chuť má zprvu velmi krátce sladkou, později však dlouhotrvající silně hořkou.
ČAJ
Nálev má žlutohnědou barvu, příjemnou vůni, známou z bylinných likérů, a velmi intenzivní hořkou chuť.
OBSAHOVÉ LÁTKY
Hořčiny, třísloviny
POUŽITÍ
Hořec podporuje normální trávení, ozvěžuje tělo, má relaxační účinek.
MOŽNÁ RIZIKA UŽÍVÁNÍ
Hořec ve vysokých dávkách dráždí sliznice trávicího traktu, vyvolává nevolnost, zvracení a bolesti hlavy. Užíván opravdu po kapkách je však velmi prospěšný.
Více informací o bylinkách, jejich vlastnostech, účincích a použití se dozvíte v knihách pana Valdemara Grešíka.
Kniha LÉČIVÉ ROSTLINY část 1. Čechy a Morava
Kniha LÉČIVÉ ROSTLINY část 2. Evropa