Vytrvalá bylina rozšířená podél cest a na lukách. Droga pochází z volného sběru, rovněž se pěstuje. Čekankový kořen se získává dnes většinou z pěstovaných rostlin. Poptávka po droze je vysoká.

DROGA
Světlehnědé kořeny, na lomu bílé až nažloutlé barvy. Droga má charakteristický pach, chutná nejprve škrobovitě nasládle, později  hořce. Někdy se na trhu objeví čekankový kořen v nezvykle velkých kostkách. Jedná se o pěstovaný kořen krájený ještě zasyrova a pak sušený.
Nať je zelená až šedozelená s výrazným podílem stonků, nesmí obsahovat silné zdřevnatělé části stonku. Vůně je nahořklá, chuť hořká.

ČAJ
Kořen - odvar má velmi světlou barvu a je lehce zakalený škrobovitými látkami. Vůně je charakteristická nahořklá, chuť středně hořká.
Nať - nálev je světle žluté barvy, slabě hořké vůně a hořké chuti.

OBSAHOVÉ LÁTKY
Inulin, třísloviny

POUŽITÍ
Kořen i nať čekanky se nejčastěji využívá na normální činnost jater, pro regulaci hladiny cukru v krvi. Podporuje normální funkci střevního traktu, pro svou mírnou hořkost je snášena i lidmi s citlivějším žaludkem.

MOŽNÁ RIZIKA UŽÍVÁNÍ
Při dodržení terapeutických dávek nejsou žádné vedlejší účinky.

Více informací o bylinkách, jejich vlastnostech, účincích a použití se dozvíte v knihách pana Valdemara Grešíka.
Kniha LÉČIVÉ ROSTLINY část 1. Čechy a Morava
Kniha LÉČIVÉ ROSTLINY část 2. Evropa